Zajímalo nás, jak vidí projekt Výmoly jeden z vás, z řad výmolářů – fotografů silničních výtluků. Položili jsme proto několik otázek dvojnásobné výherkyni ceny „Nejaktivnější výmolář týdne“, Tereze Kyšákové.
Terezo, stala jste se již podvakrát výhercem ceny „Nejaktivnější výmolář týdne“, tedy jste jako uživatel portálu www.vymoly.cz velice činorodá a získala jste za svou aktivitu nejvíce bodů a následně i odměnu, ke které Vám samozřejmě gratulujeme.
Vypadá to, že Vás stav českých silnic nenechává v klidu. Kdy a jak jste se o projektu Výmoly dozvěděla poprvé a čím vás oslovil?
O projektu jsem se dozvěděla asi tak měsíc zpátky od mého známého, který mi vysvětlil, v čem tento projekt spočívá a já si řekla: "Proč to nezkusit?". Ještě ten večer jsem se zaregistrovala. Na projektu Výmoly se mi líbí hlavně to, že má člověk možnost podílet se osobně na zlepšování situace na českých silnicích. A třešničkou na dortu je pak i to, že může být za svou aktivitu náležitě odměněn. V minulém roce jsem se do projektu nezapojila, neměla jsem ani tušení, že něco takového existuje.
Co Vás osobně vede k tomu se do projektu aktivně zapojovat?
Je to především ten pocit, že se člověk může osobně angažovat a přispět tak ke zlepšení stavu silnic.
Jsou pro Vás fotografované výtluky nějakým způsobem blízké? Je to pro Vás osobní záležitost?
Dalo by se říct, že tak trochu ano. Většinou fotím v místech, kde se pohybuji nejčastěji, tedy v lokalitě kolem mého bydliště a také v okolí přechodného bydliště, kde studuji. K těmto místům mám samozřejmě osobní vztah. Proto, když vidím díru na silnici, kde denně jezdí mí rodiče nebo přátelé autem, hřeje mě u srdce, že mohu na tuto nesrovnalost poukázat a těšit se z nápravy. Takže mám vlastně takový pocit, že jsem něco udělala i pro své blízké.
Máte Vy sama nebo někdo z Vašich blízkých nějakou skutečně osobní zkušenost s českými silnicemi nebo s některým kritickým úsekem?
Ve Valašském Meziříčí jsou silnice na některých místech velmi ošklivé, takže ta zkušenost je každodenní, ale nějakou úplně kritickou situaci si nyní nevybavuji, to zřejmě ne.
Přidala jste do systému již poměrně hodně výtluků z různých, někdy i od sebe dost vzdálených míst republiky. Jak to konkrétně děláte?
Je to hodně dáno tím, že se během týdne pohybuji průběžně na více místech na Moravě. Využila jsem také pěkného počasí a spojila jsem výlety na kole s užitečnou činností. Přiznám se, že s několika fotkami mi pomohli i mí přátelé, kterým jsem o projektu Výmoly řekla. Domluvila jsem se s nimi, že se o případnou výhru podělíme, jako poděkování za jejich přispění.
Dalo by se tedy přeneseně říct, že na projekt Výmoly myslíte, kudy chodíte, nebo vlastně jezdíte?
Dalo by se opravdu říct, že první týden, když jsem lovila díry na silnicích nejzarytěji, jsem potom nedělala nic jiného, než koukala na zem a nerovnosti na cestách. Byla jsem zapálená. Trochu bych to přirovnala ke sbírání hub. Přála jsem si mít jich ze všech nejvíce a pokud možno ty největší. Což zní až paradoxně vzhledem k tomu, že čím „výmolovatější“ cesta, tím je jízda nepříjemnější a nebezpečnější. V tu chvíli jsem nad tím ale takto nepřemýšlela, brala jsem to jako soutěž „kdo s koho“. Nyní, když už mám ve svém okolí zhruba vše posbíráno, se na procházkách kochám zase více přírodou.
Provádíte také tzv. kontrolu výtluku? Tedy vracíte se ke svým fotografiím a aktualizujete jejich stav podle toho, jak ty “své” výtluky opětovně potkáváte na silnicích? Mimochodem, i za to je možné nasbírat dost soutěžních bodů.
Snažím se, ale ne vždy mi to vyjde. Jsou místa, kde jsem od té doby, co jsem tam vyfotila výtluk, ještě neměla čas zajít znovu.
Máte již ve focení výtluků praxi, poradíte ostatním “výmolářům”, jak výtluky co nejlépe (a bezpečně) vyfotit a zdokumentovat?
Já nejsem řidička a vše co jsem vyfotila bylo buď při procházkách nebo z jízdy na kole. Focení při jízdě autem mi připadá trochu nebezpečnější, ale pokud je člověk opatrný, jistě se to dá. Takže za sebe mohu říct, že při pěší chůzi či jízdě na kole se mi fotí nejlépe a logicky také nejpohodlněji.
Máte třeba možnost nějakého (byť subjektivního) srovnání se zahraničím?
To bohužel nemám. V zahraničí jsem byla naposledy jako jedenáctileté dítě. Je pravda, že jsme jeli autem do Itálie, ale tenkrát mě nenapadlo přemýšlet nad stavem silnic, spíše jsem byla uchvácená z častých tunelů a odpočívadel na benzínových pumpách.
Když se tedy vrátíme k projektu Výmoly, co si od něj slibujete? Má podle Vás smysl?
Nevím, zda se dá říct, že si od tohoto projektu něco slibuji. Rozhodně ne sama pro sebe, spíše pro ostatní řidiče. Budu se nadále snažit zasílat fotografie výmolů, abych takto varovala ostatní řidiče před nebezpečnými úseky a poukázala na špatnou věc, kterou je třeba napravit. To, že jsem již dvakrát vyhrála týdenní soutěž je pro mě spíše překvapením, neboť jsem nevěřila tomu, že bych mohla výtluků nalézt až tolik. Samozřejmě za pár snímků vděčím také svým přátelům. Nepopírám, že aspoň jednou jsem vyhrát chtěla. Nejsem zrovna soutěživý typ, ale tento způsob soutěžení, kterým zároveň dělám dobrou věc, mě prostě chytnul. Myslím, že z toho, co jsem již zmínila, je zjevné, že projekt má podle mě velký smysl!
Co byste ráda vzkázala lidem, kteří se do projektu Výmoly dosud nezapojili, nebo jej zatím jen oťukávají?
Ať jdou do toho! Je to dobrodružství, adrenalin a může vás hřát u srdce, že také konáte dobrý skutek!
Děkujeme za Vaše odpovědi i za Vaši podporu projektu Výmoly!