Tehdejší Československo bylo jednou z prvních zemí světa, které začaly s realizací plánů stavby dálkových silnic. Ke světové špičce jsme přitom patřili také, co se týče použitých technologií a parametrů. Bohužel řadě plánů učinila přítrž druhá světová válka. Díky ní např. nebyla nikdy zrealizována tzv. Baťova dálnice vedoucí ze západních Čech až po tehdejší Podkarpatskou Rus. Ta, z dnešního pohledu velmi překvapivě, míjela jak Prahu, tak Brno.

První plány pochází z roku 1935

Možná znáte ten vtip o nejdelším schodišti světa, kterému se někdy říká také D1… Ať už je dnešní stav českých dálnic jakýkoliv, platí, že někdejší Československo bylo jednou z prvních zemí světa, které začaly se stavbou dálkových silnic. V roce 1935 spatřil světlo světa první návrh na stavbu „Národní silnice Plzeň – Košice„. Ta měla, z dnešního pohledu poměrně překvapivě, míjet velká města jako Praha či Brno. Úřady ji však neschválily.

Oproti tomu většího úspěchu dosáhl známý podnikatel Baťa. Ten nechal vypracovat návrh „dálnice“ – on ji nazýval „Silniční magistrálou“ – která by propojovala celé tehdejší Československo od Chebu až po město Velký Bočkov na Podkarpatské Rusi. Projekt byl schválen. Stavební práce ale zastavila Mnichovská dohoda, v rámci níž jsme coby stát přišli o značnou část území.

Baťa se realizace své vize nedočkal

Baťův sen zhatilo faktické ovládnutí ČSR Německem. Místo dálnice z Chebu do Velkého Bočkova je začátkem listopadu 1938 vydáno rozhodnutí o vypracování projektu dálkové silnice spojující Prahu, Jihlavu, Brno, Zlín a hranice se Slovenskem. 19. listopadu 1938 pak Československo pod nátlakem podepisuje dohodu o stavbě „německé“ autostrády z polské Wroclawi přes Moravu do Vídně. Ta se měla poblíž Brna křížit s dálkovou silnicí Praha – Slovensko. Ještě v prosinci téhož roku pak začínají práce na tzv. sudetské autostrádě vedoucí z Bavorska přes české území do Saska.

Za Protektorátu až 160 km/h

Po anexi Sudetů a vzniku Slovenského štátu bylo jasné, že vize pan-československé dálnice realizována nebude. Již na počátku roku 1939 se naopak započalo s přípravami na stavbu„německé“ autostrády vedoucí z polské Wroclawi přes Moravu do Vídně. Ještě v prosinci roku 1938 se pak začíná budovat tzv. sudetská autostráda vedoucí z Bavorska Podkrušnohořím do Saska.

Němci si pak dále vynutili zavedení jízdy vpravo a také začlenění českých dálnic do své vlastní sítě. Zajímavostí je, že se už tehdy navrhovaná maximální rychlost zvýšila ze 120 km/h na 160 km/h, což šlo ruku v ruce s přísnějšími parametry dálnic (povolený maximální poloměr zatáček, maximální sklon apod.).

Konec války přinesl zmírnění požadavků

Když skončila druhá světová válka, nacházeli se na českém území tři rozestavěné dálnice v celkové délce necelých 200 kilometrů. Už 1. října 1945 sice prezident Beneš nařídil dostavbu dálnice z Prahy na slovenskou hranici. Dochází ale ke zmírnění parametrů, než které vyžadovali Němci. Maximální rychlost se tedy vrací na 120 km/h. Podobně dochází také ke zúžení vozovky, zvětšení maximálního sklonu apod.