Česko hledá Nejhorší díru republiky (TZ, 12.4.2016)

Praha (12. dubna 2016) – Výmoly.cz za podpory nadace pojišťovny Generali a pod záštitou BESIPu vyhlašují 6. ročník motoristické ankety Nejhorší díra republiky. Hlasovat pro nejhorší výtluk na českých silnicích lze na www.vymoly.cz do 31. července 2016. Výmoly.cz jsou komunikačním kanálem mezi motoristy a silničáři. Prostřednictvím mobilních aplikací a portálu Výmoly.cz pomáhají motoristé silničářům monitorovat stav českých silnic a upozorňují na výtluky či celé úseky, které je po zimě potřeba opravit. Data od motoristů předává systém přímo odpovědným silničářům. Díky jejich aktivnímu přístupu se za dobu trvání projektu podařilo opravit téměř polovinu z 6 tisíc nahlášených výtluků. V minulém roce jich bylo nejvíce opraveno v Praze, která jako Nejaktivnější kraj loňského roku získá dar 100 tisíc korun od nadace pojišťovny Generali. Motoristé mohou letos kromě výmolů nově upozorňovat také na nepřehledné železniční přejezdy a nebezpečná místa na silnicích.

Pokračování textu Česko hledá Nejhorší díru republiky (TZ, 12.4.2016)

Tipy Besipu pro větší bezpečnost na železničních přejezdech

Podceňujeme reálné nebezpečí. Přeceňujeme vlastní možnosti. Nejsme jako řidiči disciplinovaní a porušujeme hned několik základních a jasných pravidel. Kombinace těchto rysů způsobuje fatální důsledky zejména na železničních přejezdech. Jak neúprosně ukazují statistiky, v drtivé většině jsou viníky nehod na železničních přejezdech právě řidiči. Ve spolupráci s Besipem jsme pro vás připravili souhrn základních pravidel, jak se chovat na železničních přejezdech.

Pokračování textu Tipy Besipu pro větší bezpečnost na železničních přejezdech

Dlážděný povrch a maximální rychlost 160 km/h. Historie českých dálnic je více než zajímavá

Ve 30. letech minulého století bylo tehdejší Československo jednou z nejvíce průkopnických zemí světa, co se týče stavby silniční infrastruktury. Už v roce 1935 spatřil světlo světa návrh počítající s dálničním spojením západních Čech a východního Slovenska. Během druhé světové války pak započala stavba dálnic, po kterých se mělo jezdit až 160 km/h.

Československo patřilo ke světové špičce. Většina návrhů skončila jen na papíře

Tehdejší Československo bylo jednou z prvních zemí na světě, které začaly se stavbou dálnic. Oproti té současné se ale tehdejší síť hodně lišila, a to hned z několika pohledů.

Dnes může znít docela paradoxně to, že se v návrzích z této doby jakoby nepočítalo s velkými městy. Projekt Národní silnice Plzeň – Košice představený v roce 1935 počítal s tím, že bude dálnice míjet jak Prahu, tak Brno. A ani Baťova „Silniční magistrála,“ která by propojovala celé tehdejší Československo od Chebu až po město Velký Bočkov na Podkarpatské Rusi, se velkých měst neměla dotýkat.

Baťovým plánům zatnula tipec válka

Baťův projekt byl na rozdíl od Národní silnice Plzeň – Košice skutečně schválen. Realizace se ale vlivem druhé světové války nedočkal. Místo Silniční magistrály je začátkem listopadu 1938 pod taktovkou Německa vydáno rozhodnutí o vypracování projektu dálkové silnice spojující Prahu, Jihlavu, Brno, Zlín a hranice se Slovenskem.

19. listopadu 1938 pak Československo pod nátlakem podepisuje dohodu o stavbě „německé“ autostrády z polské Wroclawi přes Moravu do Vídně – měla se poblíž Brna křížit s dálkovou silnicí z Prahy na Slovensko. Ještě v prosinci téhož roku pak začínají práce na tzv. sudetské autostrádě vedoucí z Bavorska přes české území do Saska.

Němci chtěli na dálnicích až 160 km/h a částečně dlážděný povrch

Za německé okupace se na českém území začalo stavět hned několik dálnic. V tehdejších plánech se počítalo s tím, že bude povrch dálnic ze dvou třetin betonový, zbytek pak měl být dlážděný. To už je asi z dnešního pohledu nepředstavitelné. Na druhou stranu zcela nesrovnatelná byla tehdy i hustota provozu.

Každá dálnice měla mít svá odpočívadla a stanice nouzového volání

Ve válečných plánech se počítalo s tím, že se budou podél každé dálnice nacházet tzv. zásobiště. Šlo v zásadě o obdobu dnešních odpočívek s tím, že se zásobiště měla zpravidla stavět v místě napojení běžné silnice na dálnici. Důvodem bylo umožnit řidičům natankovat ještě před vjezdem na dálnici.

Poměrně sofistikovaná měla už tehdy být i správa dálnic. Dálnice měla být rozdělena na úseky v délce několika desítek kilometrů. O sjízdnost každého z nich se měl starat cestmistr, kterému byli podřízeni cestáři. Počítalo se i s hlásnou službou v případě nehody či jiných potíží. A v neposlední řadě měly být podél dálnic na každých 2-3 kilometrech rozmístěny stanice nouzového volání.

V dnešní době se z řad řidičů ozývá spíše nouzové volání po opravách a udržování bezpečného stavu českých silnic a dálnic. Chcete-li i vy připojit svůj hlas po zlepšení konkrétních silničních úseků, připojte se mezi aktivní přispěvatele portálu Výmoly.cz.

Slovu „dálnice“ bude zanedlouho 80 let. Víte, jak vzniklo?

Slovo „dálnice“ jakoby bylo v českém jazyce od nepaměti. Ve skutečnosti ale vzniklo až těsně před 2. světovou válkou. Jde vlastně o kombinaci slov „silnice“ a „dálková“ a hlavní motivací k jejímu zavedení byla snaha o nahrazení cizojazyčných slov jako „autostráda“ či „autodráha“.

Pokračování textu Slovu „dálnice“ bude zanedlouho 80 let. Víte, jak vzniklo?